Trénink v písku: Hra, která posiluje tělo i hlavu
Trénink v písku pomáhá dětem rozvíjet sílu, stabilitu i výbušnost bez zbytečného zatěžování kloubů.
Trénink v písku pomáhá dětem rozvíjet sílu, stabilitu i výbušnost bez zbytečného zatěžování kloubů.
Ne každý trenér je tím, kdo by měl děti vést. Někteří místo výchovy upřednostňují výhry, statistiky nebo vlastní ego. Jak to poznat dřív, než dětem vezmou radost a sebevědomí?
Vývoj nervové soustavy u dětí je zásadní pro to, jak se budou učit, hýbat, vnímat svět a zvládat emoce. A i když mozek zůstává plastický celý život, právě v raném věku existují tzv. senzitivní období, kdy je nejvnímavější ke stimulaci z okolí. Právě tehdy lze nervovou soustavu nejlépe formovat a rozvíjet její funkčnost.
V digitální době přichází pro nás rodiče důležitá otázka: kdy začít respektovat soukromí dítěte, obzvláště pokud jde o obsah textových zpráv? Výzkumy ukazují, že respekt k soukromí musí růst společně s věkem, zralostí a budováním vzájemné důvěry.
Každý trenér nebo rodič chce pomoci dětem před zápasem správnými radami. Jenže nová zjištění z neurovědy ukazují, že méně je někdy více.
Placák. Gesto, které trvá vteřinu, ale zanechá stopu na celý den – někdy i na celý život. Vědecky podložený způsob, jak dítě povzbudit, dodat mu důvěru a budovat zdravé sebevědomí. Žádné složité výchovné metody, žádné knihy – jen natáhnout ruku a plácnout si.
Mou hlavní potřebou je v kolektivu pro ostatní něco znamenat a svou individualitou být pro ostatní přínosem. Důležitější než známky a prospěch je pro mě a pro nás vrstevnická solidarita, kooperace, potřeba být součást kolektivu a abychom byli parta.
Mému myšlení velí vrstevnické, skupinové potřeby – tj. potřeba mít cenu a roli ve skupině – tj. mít význam a specifický přínos pro skupinu. Od vás potřebuji prostor a bezpečné prostředí, kde si nejprve svou roli najdu a vybojuju (6.,7. třída) a potom se ji naučím obhajovat a používat (8.,9. třída). Je to jednoduché. Když mám přínos pro ostatní, jsem pro ostatní důležitý a skupina si mě cení a ochraňuje mě. Tak je to i v životě.
Potřebuji, aby jste se zajímali už nejen o mě, ale i o nás jako skupinu. To vzbuzuje náš zájem o vás a o to, co nám říkáte nebo co se učíme.
Puberta je přirozený, geneticky řízený, proces. „Nanečisto“, pod vašimi křídly a ještě závislí na vás se učíme názorové, somatické a sociální samostatnosti, která se projevuje vzdorem k vám a superkritickými postoji vůči autoritám. Od nekonstruktivní kritiky se postupně konstruktivní komunikaci učíme od vás a vaší komunikace k nám.
Potřeba cítit se respektovaní je od cca 14 let je naše klíčová potřeba. Autority se učíme respektovat podle toho, jak respektují ony nás. Pochopitelně u toho přirozeně klesá vaše autorita a naše motivace vás následovat, nemějte nám to za zlé. Respektu nás učí váš respekt k nám, napodobujeme vás. Pokud mě a nás nerespektujete, potom nerespektuji a nerespektujeme my vás.
Učte nás mluvit spolu. Potřebujeme se naučit mluvit spolu a potřebujeme k tomu vás. Kvalita spolupráce je vždy důsledkem komunikace a ta stojí na důvěře a ta na respektu. O všem s námi mluvte a učte nás o všem spolu mluvit ideálně tak, aby mluvil každý z nás.
Učte nás mluvit před sebou. Chvalte nás individuálně i před ostatními, kritizujte nás zásadně individuálně. Učte nás vzájemné otevřené zpětné vazbě a schopnosti s ní pracovat. Toto je pro nás jedna z vašich nejdůležitějších rolí.
Máme potřebu být hodnoceni jako skupina, zejména chváleni jako skupina formou přínosu pro skupinu. Máme potřebu zasahovat do výuky (tréninku), sdílet svoje dojmy a originalitu svého pochopení, kterou jsme ochotni si nezištně mezi sebou poskytnout. Dopřejte nám k tomu prostor, efektivita výuky poroste.
Ta pravidla, která si sami nastavíme, a na která budeme mít sami vliv, ta budeme nejochotněji dodržovat. Veďte nás si je sami hlídat a dohlížejte na to, jak to děláme. O tom s námi diskutujte.
Buďte moderátory naší komunikace o vztazích, přínosu každého z nás, pravidlech („já to za vás řešit nebudu, ale napravte to, pravidla znáte“), … Učte nás respektu k sociálním rozdílům mezi námi na základě uvědomování si individuálního přínosu každého do skupiny. V 8., 9. třídě jsme na to ideálně připraveni.
Bio-banding je proces skupinového zařazení sportovců na základě vlastností spojených s růstem a zráním, nikoli chronologickým věkem. Zastánci bio-bandingu tvrdí, že omezením rozdílů spojených s variabilitou v zralosti (např. velikost, […]