Trénink v písku: Hra, která posiluje tělo i hlavu
Trénink v písku pomáhá dětem rozvíjet sílu, stabilitu i výbušnost bez zbytečného zatěžování kloubů.
Trénink v písku pomáhá dětem rozvíjet sílu, stabilitu i výbušnost bez zbytečného zatěžování kloubů.
Ne každý trenér je tím, kdo by měl děti vést. Někteří místo výchovy upřednostňují výhry, statistiky nebo vlastní ego. Jak to poznat dřív, než dětem vezmou radost a sebevědomí?
Vývoj nervové soustavy u dětí je zásadní pro to, jak se budou učit, hýbat, vnímat svět a zvládat emoce. A i když mozek zůstává plastický celý život, právě v raném věku existují tzv. senzitivní období, kdy je nejvnímavější ke stimulaci z okolí. Právě tehdy lze nervovou soustavu nejlépe formovat a rozvíjet její funkčnost.
V digitální době přichází pro nás rodiče důležitá otázka: kdy začít respektovat soukromí dítěte, obzvláště pokud jde o obsah textových zpráv? Výzkumy ukazují, že respekt k soukromí musí růst společně s věkem, zralostí a budováním vzájemné důvěry.
Každý trenér nebo rodič chce pomoci dětem před zápasem správnými radami. Jenže nová zjištění z neurovědy ukazují, že méně je někdy více.
Placák. Gesto, které trvá vteřinu, ale zanechá stopu na celý den – někdy i na celý život. Vědecky podložený způsob, jak dítě povzbudit, dodat mu důvěru a budovat zdravé sebevědomí. Žádné složité výchovné metody, žádné knihy – jen natáhnout ruku a plácnout si.
Proč trenéři klepou děti hokejkou po hlavě? Skrytý dopad na psychiku mladých sportovců V prostředí mládežnického hokeje se často setkáváme s fyzickými gesty ze strany trenérů, jako je poklepání hokejkou […]
Potřebuji objevit kdo jsem, uvědomovat si co umím. Dopřejte mi takový prostor a čas, jaký já potřebuji k tomu dovednosti se naučit svým způsobem a svým tempem. Učit se mému originálnímu správnému řešení je pro můj růst mnohem důležitější, než dělat hodně nebo stejně jako ostatní.
Nejsem dospělý, svět teprve objevuji. Každá změna je pro mě větší změnou než pro vás (přechod na školu, kroužky, nová prostředí, …) a potřebuji dostatek času na to se změnou, s novým režimem se sžít. Nespěchejte na mě, netlačte nás všechny do stejných výkonů! Méně a kvalitně je na prvním stupni vždy více.
Moje závislost na vás do mých cca 11 let znamená, že vaše výchova má na mě největší vliv po tento čas. Od II. stupně mě přirozeně začnou zajímat více vrstevníci a to, co se naučím od skupiny. Téměř do 3. třídy se chovám jako vy – mí rodiče, a postupně do mě vpisujete svůj vzor i vy – mí učitelé, trenéři a já kopíruji také váš vzor.
Pravidelný denní režim a řád, jedno „doma“, ve škole svoje jedno místo, jsou pro můj pocit bezpečí stále zásadní. Na pocitu bezpečí a jistoty závisí moje chuť samostatně objevovat, zkoušet a učit se.
Domluvte se, prosím, co po mě chcete a jednotně to po mně vyžadujte. Nevyznám se, když máte každý jiné požadavky a chcete, abych se choval podle každého z vás.
Abych měl sebevědomí se prosazovat, potřebuji si být jistý a vědět, co konkrétně umím.
Co zvládnu nebo umím udělat sám/a, nedělejte za mě. Důsledně mě veďte k „sám/a“. Když mi pomáháte nebo nedáváte šanci být samostatný, nemám motivaci se nové věci učit. Vnímám to jako vaši nedůvěru ve mě, že to zvládnu. A jak si mám potom věřit, když mi nevěříte vy? Od páté třídy už mě nikam (do školy, na trénink) nevozte, neřešte za mě nic z toho, co zvládnu to sám/a!
Povídejte si se mnou, ptejte se mě, zajímejte se o můj názor a o to, co a proč si myslím. Zatím světu nemám, jak rozumět, ale chci a potřebuji se v něm vyznávat. Naučte mě vědět, že na světe se neděje nic se jen tak a není samo sebou, a že nelítají pečení holubi sami do huby.
Rodiče, potřebuji od vás konkrétní hodnocení. Hlavně od tebe, táto, potřebuji konkrétní hodnocení, ideálně za konkrétní činnost nebo detail v konkrétní činnosti, abych se s chutí znovu do stejné činnosti pustil. V prvé řadě, prosím, vždy oceňuj(te) mou snahu, nejen výsledek nebo hned jen chyby, jinak se budu bát chyb!
Učitelé, vysvětlujte, ptejte se, individuálně se mnou mluvte a dopřejte mi dostatečný čas bez obran vaše konstruktivní – konkrétní hodnocení umět přijímat. Jak se mám naučit umět hodnotit sám sebe a ostatní (jinými slovy nebát se mluvit k ostatním), když mám strach z hodnocení? Když (se) umím reálně zhodnotit, umím dělat reálná rozhodnutí v životě.
Neučte nás být týmem, vhodná doba na to bude na II. stupni. Vím, že nejsem ve třídě (v týmu) sám, ale zatím nemám připravené vnímání na skupinové/týmové činnosti a jako součást skupiny nebo týmu nejsem schopen a neumím přemýšlet.
Dělte nás do skupinek podle úrovně dovednosti a výkonnosti a nechtějte po nás všechno stejně (respektujte individuální tempo každého z nás). Spolupráci postupně začínáme vnímat přes vámi uvědomované a vámi časované činnosti pro nás, postupně ve dvojicích, trojicích a čtveřicích.
Ukazujte, umožňujte mi tolik aktivit, kolik je možné a respektujte můj výběr. Vaše ambice pro moje činnosti ať slouží jako jejich podpora, ne ať jsou pro mě důvodem dělat to, co chcete vy. Ukažte mi cesty a nechte mě vybrat si tu mou.
Mám potřebu individuálně – svým způsobem poznávat. Potřebuji konkrétní informace mému vnímání šité na míru, věnujte mi individuální péči a přístup.
Bio-banding je proces skupinového zařazení sportovců na základě vlastností spojených s růstem a zráním, nikoli chronologickým věkem. Zastánci bio-bandingu tvrdí, že omezením rozdílů spojených s variabilitou v zralosti (např. velikost, […]