první stupeň

Rodiče, učitelé, (trenéři)

Na I. stupni jsem nastaven naučit se nejvíce dovedností v životě. Zajímám mě „já“, ne ostatní, nesrovnávejte mě s nimi. Mám svoje tempo, svoje originální potřeby, svůj způsob poznávání a učení se a podle toho ke mně přistupujte!
V cca 11 letech, vrcholí období mé závislosti na autoritách. Potřebuji váš angažovaný zájem, pohodové prostředí doma, ve škole, na tréninku a dostatek času, prostoru a příležitostí nasytit svou individualitu natolik, abych byl připraven se na II. stupni začít učit spolupracovat s ostatními.

Pomozte mi být připraven na přechod na II. stupeň

Než půjdu na II. stupeň, pomozte mi poznat kdo jsem a jaký jsem, vědět co umím, a uvědomovat si, na co mám (s respektem k ostatním).
Moje sebejistota, sebevědomí, samostatnost, vlastní názor, zvídavost, umění se poprat, schopnost adaptovat se na změny jsou důsledkem vaší výchovy.

Dělte nás do skupinek

Dělte nás do skupinek podle úrovně dovednosti a výkonnosti a nechtějte po nás všechno stejně (respektujte individuální tempo každého z nás). Spolupráci postupně začínáme vnímat přes vámi uvědomované a vámi časované činnosti pro nás, postupně ve dvojicích, trojicích a čtveřicích.

Neučte nás být týmem

Neučte nás být týmem, vhodná doba na to bude na II. stupni. Vím, že nejsem ve třídě (v týmu) sám, ale zatím nemám připravené vnímání na skupinové/týmové činnosti a jako součást skupiny nebo týmu nejsem schopen a neumím přemýšlet.

Učte mě nebát se hodnocení

Učitelé, vysvětlujte, ptejte se, individuálně se mnou mluvte a dopřejte mi dostatečný čas bez obran vaše konstruktivní – konkrétní hodnocení umět přijímat. Jak se mám naučit umět hodnotit sám sebe a ostatní (jinými slovy nebát se mluvit k ostatním), když mám strach z hodnocení? Když (se) umím reálně zhodnotit, umím dělat reálná rozhodnutí v životě.

Jsem originál, dejte mi tolik času, kolik JÁ potřebuji!

Potřebuji objevit kdo jsem, uvědomovat si co umím. Dopřejte mi takový prostor a čas, jaký já potřebuji k tomu dovednosti se naučit svým způsobem a svým tempem. Učit se mému originálnímu správnému řešení je pro můj růst mnohem důležitější, než dělat hodně nebo stejně jako ostatní.

Stále potřebuji váš vzor

Moje závislost na vás do mých cca 11 let znamená, že vaše výchova má na mě největší vliv po tento čas. Od II. stupně mě přirozeně začnou zajímat více vrstevníci a to, co se naučím od skupiny. Téměř do 3. třídy se chovám jako vy – mí rodiče, a postupně do mě vpisujete svůj vzor i vy – mí učitelé, trenéři a já kopíruji také váš vzor.

Potřebuji svoje stálé místo a pravidla

Pravidelný denní režim a řád, jedno „doma“, ve škole svoje jedno místo, jsou pro můj pocit bezpečí stále zásadní. Na pocitu bezpečí a jistoty závisí moje chuť samostatně objevovat, zkoušet a učit se.

Rodiče, učitelé, buďte jednotní

Domluvte se, prosím, co po mě chcete a jednotně to po mně vyžadujte. Nevyznám se, když máte každý jiné požadavky a chcete, abych se choval podle každého z vás.

Povídejte si se mnou a buďte na mě nároční

Povídejte si se mnou, ptejte se mě, zajímejte se o můj názor a o to, co a proč si myslím. Zatím světu nemám, jak rozumět, ale chci a potřebuji se v něm vyznávat. Naučte mě vědět, že na světe se neděje nic se jen tak a není samo sebou, a že nelítají pečení holubi sami do huby.

Nespěchejte na mě

Nejsem dospělý, svět teprve objevuji. Každá změna je pro mě větší změnou než pro vás (přechod na školu, kroužky, nová prostředí, …) a potřebuji dostatek času na to se změnou, s novým režimem se sžít. Nespěchejte na mě, netlačte nás všechny do stejných výkonů! Méně a kvalitně je na prvním stupni vždy více.

Vaše ambice nejsou moje

Ukazujte, umožňujte mi tolik aktivit, kolik je možné a respektujte můj výběr. Vaše ambice pro moje činnosti ať slouží jako jejich podpora, ne ať jsou pro mě důvodem dělat to, co chcete vy. Ukažte mi cesty a nechte mě vybrat si tu mou.

Moje samostatnost je vaší vizitkou

Co zvládnu nebo umím udělat sám/a, nedělejte za mě. Důsledně mě veďte k „sám/a“. Když mi pomáháte nebo nedáváte šanci být samostatný, nemám motivaci se nové věci učit. Vnímám to jako vaši nedůvěru ve mě, že to zvládnu. A jak si mám potom věřit, když mi nevěříte vy? Od páté třídy už mě nikam (do školy, na trénink) nevozte, neřešte za mě nic z toho, co zvládnu to sám/a!

Buďte konkrétní

Rodiče, potřebuji od vás konkrétní hodnocení. Hlavně od tebe, táto, potřebuji konkrétní hodnocení, ideálně za konkrétní činnost nebo detail v konkrétní činnosti, abych se s chutí znovu do stejné činnosti pustil. V prvé řadě, prosím, vždy oceňuj(te) mou snahu, nejen výsledek nebo hned jen chyby, jinak se budu bát chyb!

Něhou se nedá rozmazlit

Mazlete, muchlujte, pusinkujte mě tolik, kolik potřebuji. Pocit nasycení něhou je spolu s pravidly a vaší převahou tím nejdůležitějším zdrojem mé sebejistoty.