Medaile za účast?!

Ach jo, další “moderní” trend v naší hyperkorektní době? Generace dnešních dětí se zdají být… no, řekněme, trochu méně odolné než ty předchozí. A kdo je za to zodpovědný? No přece my, dospělí! Chápu, že žádný rodič nechce vidět své dítě trápit se, ale bez trochy námahy se nikam nedostaneme.

Pokud jste někdy zvedli činku v posilovně, víte, že bez zátěže to nemá smysl. A když to začne být příliš snadné, přidáme si. Ale u dětí? Místo toho, abychom je nechali potit, snažíme se cvičit za ně. A teď jim dokonce dáváme medaile jen za to, že se zúčastnily?

Rozumím některým argumentům:

  • Podpora sebevědomí: Medaile může pomoci dětem, které se cítí méněcenné. Ale co když je to jen iluze? V reálném světě se ocenění a odměny často závisí na skutečném výkonu, ne na účasti.
  • Ocenění úsilí: Některé děti se snaží, ale nemají talent. Ale neměla by být motivace vidět, jak jsou oceněni ti lepší? Je důležité najít rovnováhu mezi oceněním úsilí a odměnou za skutečný výkon.
  • Důraz na účast: Ano, účast je důležitá. Ale není lepší jen poděkovat za ni? Pokud chceme skutečně ocenit účast, měli bychom se zaměřit na to, co děti získají z účasti, a ne na fyzické odměny.

A proč vlastně máme zlaté, stříbrné a bronzové medaile? Protože to má smysl! Zlato, stříbro a bronz mají historickou a symbolickou hodnotu. A také motivují a ocení úspěchy sportovců. Ale co když každý dostane medaili? Kde je pak hodnota?

  • Ztráta hodnoty ocenění: Pokud všichni dostanou medaili, co to znamená pro ty, kteří skutečně vynikli? Je důležité si uvědomit, že ocenění by mělo mít hodnotu a mělo by být udělováno za skutečné úspěchy.
  • Ztráta motivace: Proč se snažit, když dostanete ocenění tak jako tak? Pokud chceme vychovat silné a samostatné jedince, musíme je motivovat k výkonu, a ne jen k účasti.

Máme to tu dneska pohodlné. Ale to neznamená, že bychom měli dětem dělat život ještě pohodlnějším. Pokud chceme vychovat silné a samostatné jedince, držme se tradic. A nesnažme se měnit pravidla hry. V konečném důsledku je důležité, aby děti rozuměly hodnotě úsilí, výkonu a odměny za skutečné úspěchy.

Tady to nekončí

Máme toho víc

Hodnocení filozofie mládeže HC Motor

Jsem Olda, manžel a otec tří úžasných dětí. Moje životní cesta mě přivedla k roli, kterou považuji za své životní poslání – být rodičem. Být dobrým rodičem. Poslední léta svého

Něhou se nedá rozmazlit

Mazlete, muchlujte, pusinkujte mě tolik, kolik potřebuji. Pocit nasycení něhou je spolu s pravidly a vaší převahou tím nejdůležitějším zdrojem mé sebejistoty.

Potřebuji vaše přijetí

Mám svou jedinečnou osobnost a potřeby. Abych objevovalo život, rostlo, hrálo si s chutí a beze strachu z chyb a nepřijetí, potřebuji se opřít o vaše přijetí.