Jak poznat trenéra, kterému nejde o vaše dítě?
Ne každý trenér je tím, kdo by měl děti vést. Někteří místo výchovy upřednostňují výhry, statistiky nebo vlastní ego. Jak to poznat dřív, než dětem vezmou radost a sebevědomí?
Ne každý trenér je tím, kdo by měl děti vést. Někteří místo výchovy upřednostňují výhry, statistiky nebo vlastní ego. Jak to poznat dřív, než dětem vezmou radost a sebevědomí?
V digitální době přichází pro nás rodiče důležitá otázka: kdy začít respektovat soukromí dítěte, obzvláště pokud jde o obsah textových zpráv? Výzkumy ukazují, že respekt k soukromí musí růst společně s věkem, zralostí a budováním vzájemné důvěry.
Co zvládnu nebo umím udělat sám/a, nedělejte za mě. Důsledně mě veďte k „sám/a“. Když mi pomáháte nebo nedáváte šanci být samostatný, nemám motivaci se nové věci učit. Vnímám to jako vaši nedůvěru ve mě, že to zvládnu. A jak si mám potom věřit, když mi nevěříte vy? Od páté třídy už mě nikam (do školy, na trénink) nevozte, neřešte za mě nic z toho, co zvládnu to sám/a!
Když jste na mě laskaví a zároveň pevně trváte na svých pravidlech, učíte mě dělat věci pořádně až do konce a zvládnout situace, kdy mi řeknete „ne“.
Prosím, nenechte mě všechno řídit. Ještě se teprve učím, jak to ve světě chodí, a často myslím jen na sebe. Moc mi pomáhá, když cítím, že jste tady pro mě a vedete mě. Když tu vaši laskavou pevnost necítím, jsem nejistý a někdy se i bojím. A pak to může vypadat, že zlobím.
Pravidelný denní režim a řád jsou pro můj pocit bezpečí velmi důležité. Když cítím dostatek bezpečí a jistoty, s chutí samostatně objevuji, zkouším a učím se samostatnosti.