Původně jsem chtěl zahrnout do přehledu i situaci v USA a Kanadě, ale tamní systémy jsou zcela odlišné – jak z hlediska počtu hráčů, tak způsobu financování mládeže. Proto je pro nás inspirativnější podívat se na Švédsko a Finsko, které jsou nám blíže jak velikostí, tak strukturou financování mládeže.
V USA a Kanadě je mládežnický hokej převážně financován z privátních zdrojů.
Naopak ve Švédsku a Finsku, podobně jako u nás, tvoří rozpočty klubů kombinace příspěvků od hokejových svazů, městských rozpočtů, příspěvků rodičů a sponzorských darů. Tento model financování je nám bližší a může poskytnout cenné poznatky pro zlepšení našeho systému.
1. Struktura soutěží a ligový formát (věk 10–15 let)
Česká republika:
Mládežnické týmy od přibližně 10 let hrají organizované regionální ligy. Výsledky a tabulky se běžně evidují i v těchto věkových kategoriích, což odráží tradiční soutěžní model. Například tým 5. třídy (okolo 10 let) hraje plánovanou sezónu s publikovanými výsledky a v některých starších kategoriích jsou na konci sezóny turnaje nebo mistrovství. Tento formální ligový přístup vede k brzkému zaměření na výhry a statistiky. Neexistuje mechanismus k vyrovnání rozdílů mezi týmy během sezóny, což znamená, že silné týmy často dominují slabším a někdy dochází k výrazným výsledkovým rozdílům (problém, který se v Česku často diskutuje, ale dosud nebyl plně vyřešen). Individuální statistiky hráčů (góly, asistence apod.) se obvykle začínají sledovat a zveřejňovat od 5. třídy (okolo 10 let), což může posouvat důraz na osobní výkon místo celkového rozvoje hráče. Celkově český mládežnický hokej funguje zastarale a orientuje se více na výsledky než na rozvoj hráčů.
Švédsko:
Švédský systém je záměrně flexibilní a zaměřený na rozvoj od roku 2002. V kategorii U13 a mladších (do přibližně 12 let) se nevedou žádné oficiální ligové tabulky ani zveřejněné výsledky – skóre se sice během zápasu sleduje, ale nic se nearchivuje.
Neexistují ani individuální statistiky hráčů. Prakticky žádný „mistr ligy“ nebo oficiální pořadí týmů do U13 neexistuje, a dokonce ani turnaje v těchto kategoriích nemají oficiální vítěze. Cílem je organizovat zápasy tak, aby podporovaly učení a zábavu, místo honby za body.
Jak vysvětlil Dan Jablonic (manažer USA Hockey se zkušenostmi ze Švédska), pro děti do 13 let ve Švédsku “neexistuje žádný písemný záznam o výhrách nebo prohrách – je to irelevantní… nevedou se individuální statistiky… neexistují try-outy ani skutečné ‘ligy’ v tomto věku. Důraz je kladen na rozvoj dovedností, nikoli na vítězství a prohry.”
Mnoho regionů zavádí hybridní formát, kde se U13 týmy nejprve utkají v geograficky rozdělených skupinách a v polovině sezóny se na základě výsledků přerozdělí do výkonnostních skupin („zlatá“ a „červená“ skupina).
To zajišťuje vyrovnanější soutěž ve druhé polovině sezóny – silnější týmy hrají proti sobě a slabší týmy proti sobě, což pomáhá zabránit extrémním “výpraskům.” Tento přístup udržuje hokej zábavný a učební. Od kategorie U13 se ve Švédsku začínají zveřejňovat výsledky a tabulky, ale individuální statistiky hráčů se stále nepublikují až do U15. Tato postupná změna umožňuje dětem se nejdříve soustředit na dovednosti a týmovou hru, než se dostanou k soutěžnímu hokeji.
Švédsko rovněž plánuje mládežnické zápasy primárně na víkendy a všední dny vyhrazuje pro trénink. Tento model podporuje princip, že trénink je klíčem k rozvoji dovedností.
Finsko:
Finský mládežnický hokej je podobně zaměřen na rozvoj jako ten švédský. Nejmladší kategorie (U9–U10) často hrají v rámci „Leijonaliiga“ festivalů, kde se pořádají setkání více týmů pro zápasy na malém hřišti (cross-ice nebo half-ice) a nevedou se žádné tabulky. Ve věku U11–U12 (cca 10–11 let) se hrají jak zápasy na malém hřišti, tak na celé ploše.
Finská hokejová federace dokonce stanovuje povinnost, aby v U11 bylo 50 % zápasů na zmenšeném hřišti (cross-ice, 1/3 hřiště), a v U12 přibližně 30%.
Tento přístup maximalizuje doteky s pukem a rozvoj individuálních dovedností.
Ligy v těchto věkových kategoriích fungují spíše jako festivaly – nemusí mít jednotný rozpis zápasů a mohou se častěji potkávat stejné týmy. Jakmile hráči dosáhnou U13–U15, je zaveden strukturovanější soutěžní systém, ale zůstává rozdělený podle výkonnostních úrovní (A, AA, AAA), což umožňuje hráčům soupeřit s týmy na podobné úrovni. Tento model pomáhá udržet zápasy vyrovnané a snižuje demotivující vysoké porážky. Tento přístup, podobný filozofii „žádná pevná ligová tabulka“, byl přičítán rostoucímu počtu finských hráčů v NHL za posledních 20 let.
Finský systém také klade důraz na vysoký poměr tréninků k zápasům a intenzivní práci s trenéry, což ovlivňuje celkový model soutěže (více tréninkových bloků, méně přetěžujících zápasů). Celkově finský přístup kombinuje organizovanou soutěž s rozvojovými formáty (zmenšená hřiště, flexibilní rozpisy, výkonnostní úrovně), aby byla hra soutěživá, ale zároveň rozvíjející.
Mnoho jejich hráčů (např. Mikko Rantanen, Sebastian Aho) hovoří o tom, jak jim finský mládežnický systém umožnil soustředit se na dovednosti a užívat si hru místo honby za výhrami v mladém věku.
Vliv statistik a vyrovnanosti soutěží
Sledování individuálních i týmových statistik se v jednotlivých systémech liší a ovlivňuje celkový vývoj hráčů.
-
Švédsko a Finsko se záměrně snaží omezit zveřejňování statistik u hráčů do 13 let, aby snížily tlak na výsledky a zabránily tomu, že se děti začnou příliš soustředit na individuální bodování místo rozvoje dovedností. Trenéři i hráči tak věnují více energie zlepšování dovedností a týmové spolupráci, místo aby se honili za titulem nejlepšího střelce.
Gören Stubb, ředitel evropského skautingu NHL, poznamenal, že poté, co Švédsko změnilo svůj mládežnický systém tak, aby upřednostňoval individuální dovednosti a tréninkový čas před nadměrným množstvím zápasů, došlo k obrovskému nárůstu produkce talentů. Tento přístup se ukázal jako velmi úspěšný – podle švédských hokejových úředníků od doby, kdy byl tento model zaveden (tj. odstranění tabulek v mládežnických kategoriích a zaměření na dovednosti), se výrazně zvýšil počet švédských hráčů v NHL na počet obyvatel. Dokonce se jim podařilo vyrovnat rekord v počtu 28 draftovaných hráčů v jednom roce.
-
Česká republika naproti tomu sledují statistiky hráčů již od raného věku, což může vést k problémům, jako je soustředění se na osobní statistiky na úkor týmového rozvoje. V těchto prostředích se často stává, že:
– Trenéři omezují střídání a sází jen na klíčové hráče v rozhodujících zápasech.
– Hráči se bojí riskovat a raději hledají nejjednodušší cestu k bodování, což může bránit jejich dlouhodobému růstu.
– Týmy se soustředí na vítězství v mládežnických soutěžích místo rozvoje všech hráčů.
Český model mládežnického hokeje je často kritizován za to, že dává příliš velký důraz na tabulky a trofeje už v mladém věku, místo aby se zaměřil na všestranný rozvoj dovedností a radost ze hry.
Jak ostatní země řeší vyrovnanost soutěží?
-
Švédsko a Finsko: Používají průběžné přeskupování soutěží podle výkonnosti a rozdělení týmů do více úrovní, aby se zabránilo přílišným rozdílům mezi soupeři. Pokud je tým výrazně slabší nebo silnější než ostatní, je v polovině sezóny přeřazen do odpovídající úrovně, aby se zápasy nestávaly jednostrannými.
-
Česká republika: Má rigidní ligovou strukturu, kde neexistuje dostatek flexibility k úpravě soutěží během sezóny. Výsledkem jsou často extrémní skóre (např. 20:0).
V českém hokejovém prostředí roste povědomí o tom, že by bylo vhodné zvýšit flexibilitu soutěží a zavést více výkonnostních úrovní, aby zápasy byly vyrovnanější a zábavnější pro všechny hráče ve věku 10–15 let.
2. Rozvoj hráčů a jejich postup v systému
Důraz na rozvoj dovedností před výsledky
Švédsko a Finsko kladou velký důraz na rozvoj dovedností před výsledky. To se projevuje v metodice tréninku, rozdělení hracího času a absenci tlaku na vítězství v mladších kategoriích.
-
Švédsko: Trenéři mládeže jsou hodnoceni spíše podle toho, jak se hráči zlepšili, než podle jejich výsledků v zápasech. Švédská hokejová federace výslovně uvádí, že v kategoriích U13 a mladších by měl být důraz na výuku hry na celé hřiště a na správnou rovnováhu mezi tréninkem a zápasy – „počet zápasů by neměl omezovat příležitosti hráčů k tréninku a růstu.“ Tato filozofie je podpořena pravidly, která minimalizují význam tabulek a výsledků.
-
Finsko: Finský systém tréninku je považován za jeden z nejlepších na světě. Tréninky jsou strukturované tak, aby rozvíjely technické dovednosti – bruslení, kontrolu puku, herní inteligenci – v zábavném prostředí. Finové dodržují dlouhodobý model rozvoje sportovců, který zdůrazňuje budování široké základny dovedností a radost ze hry. Malé hřiště a variabilní tréninkové metody podporují kreativitu a rozhodování pod tlakem.
-
Česká republika: Český hokej se v posledních letech snaží posunout od tradičního výsledkového zaměření k modelu založenému na rozvoji hráčů, ale víc se mluví než aby se něco ve skutečnosti měnilo. Trenéři častěji upřednostňují výhry před rozvojem dovedností – například stavějí nejlepší hráče na klíčové posty po celý zápas kvůli vítězství, místo aby jim umožnili všestranný rozvoj. Pravidelně od 10 let vidíme jak trenéři stahují hru během zapasu na dvě pětky. Česká hokejová federace zavádí programy, jako jsou Hokejové akademie a regionální tréninkové kempy (VTM program), které se zaměřují na individuální rozvoj hráčů. V praxi se ale pořád nic nemění.
Celkově lze říci, že zatímco Švédsko a Finsko mají rozvoj zaměřený primárně na dovednosti a zábavu, tak Česko má silnější soutěžní prvky již v mladším věku. Česko prochází pomalejší reformou, pokud se to tak dá vůbec nazvat.
3. Účast dívek v hokeji (integrace chlapců a dívek)
Smíšené týmy a věková omezení
Ve všech třech zemích je běžné a podporované, aby dívky hrály hokej s chlapci v mladším věku, zejména pokud v jejich regionu není dostatek dívčích týmů. Obecně platí, že dívky mohou hrát s chlapci až do období puberty, kdy se fyzické rozdíly začínají výrazně projevovat.
-
Česká republika: Mladé hokejistky často nastupují za chlapecké týmy od nejútlejšího věku. V českých pravidlech je zakotveno, že dívky mohou hrát v chlapeckých týmech až do věku přibližně 14–15 let. Existuje i pravidlo, které umožňuje dívkám být „přeřazené“ až o dva roky dolů – tedy například 13letá dívka může hrát v týmu U11 chlapců, pokud to vyhovuje jejímu vývoji. Alena Mills, bývalá kapitánka české ženské reprezentace, řekla: „Holky by měly hrát s klukama, co nejdéle to jde. Jsou různé výjimky, že holky mohou hrát o dva roky níž a já bych to v žákovských kategoriích zrušila. Když ty holky s klukama vyrůstají, tak jim stíhají a dokážou být dobrou součástí týmu. Kde se to láme, tak to je v pubertě okolo 14, 15 nebo 16 let.“
-
Švédsko: Ve Švédsku mladé dívky často začínají ve smíšených týmech, protože oddělené dívčí týmy často vznikají až ve vyšším věku. Švédská hokejová federace umožňuje dívkám hrát s chlapci až do 15 let a pravidla stanovují, že mohou být až o dva roky starší než jejich spoluhráči v chlapeckých týmech. To znamená, že 13letá dívka může hrát s U11 chlapci, pokud to odpovídá její fyzické vyspělosti. Pro nechápavé: nenasazují se holky o hlavu větší, aby se prosadili díky fyzické vyspělosti tak jako u nás. Ve věku 14–15 let většina dívek přechází do samostatných dívčích soutěží, protože chlapecký hokej se stává fyzicky náročnějším. Pokud je však dívka dostatečně fyzicky vybavená, může i nadále pokračovat v chlapeckých kategoriích.
-
Finsko: Podobně jako ve Švédsku i ve Finsku hrají dívky v chlapeckých týmech běžně až do věku 13–15 let. Pravidla finské federace uvádějí, že hráčka může být umístěna do chlapeckého týmu odpovídajícího její dovednostní a fyzické úrovni. Dívky se obvykle v pubertě přesouvají do dívčích týmů, ale pokud v jejich regionu žádné nejsou, mohou nadále hrát s chlapci. Tento model pomáhá mladým hráčkám rozvíjet se ve vysokém tempu chlapeckého hokeje, než přejdou do dívčích soutěží.
Podmínky a kultura v týmech
Typicky mají smíšené týmy upravené podmínky pro dívky, například samostatné šatny. Ve Švédsku a Finsku je běžné, že zimní stadiony mají zvláštní šatny pro dívky nebo přizpůsobují rozvrhy tak, aby se dívky mohly převlékat odděleně. Na ledě jsou však plnohodnotnými členkami týmu.
Výzkumy ukazují, že dívky, které hrají v chlapeckých soutěžích, dosahují vyšší úrovně dovedností díky vyššímu tempu a silnější konkurenci. Současně to pomáhá chlapcům vnímat ženský hokej jako normální součást sportu, což podporuje lepší integraci žen v hokejovém prostředí.
4. Mobilita hráčů a přestupová pravidla (změna týmů v mládežnickém hokeji)
Volnost hráčů měnit týmy
Ve Švédsku a Finsku mohou hráči obvykle přestoupit do jiného týmu bez větších administrativních překážek. Přestup je obvykle jen administrativní formalita mezi starým a novým klubem.
-
Švédsko a Finsko: Neexistují žádné poplatky za přestup mládežnických hráčů. Proces je jednoduchý – pokud se rodina rozhodne, že dítě potřebuje změnu klubu, stačí se domluvit mezi kluby a přestup proběhne bez jakýchkoli finančních bariér. Švédské a finské kluby věří, že mládežnický hokej by měl být o rozvoji hráčů, ne o transakčních poplatcích. Neexistují zde žádné „přestupní tabulky“ jako v Česku.
-
Česká republika: Český systém je jedním z nejvíce kritizovaných kvůli tzv. „tabulkovým hodnotám přestupů“, které ukládají povinnost zaplatit klubu přestupní poplatek při odchodu hráče. Částky jsou pevně stanovené Českým hokejovým svazem a rostou s věkem hráče. Například:
• 10letý hráč = 20 000 Kč
• 13letý hráč = 70 000 Kč
• 15letý hráč = až 85 000–150 000 Kč
• 17letý hráč = může dosáhnout 500 000 Kč
Tento systém de facto vytváří „cenovky“ na dětech a ztěžuje hráčům přechod do lepšího prostředí. Rodiče si často musejí přestup „odkoupit“, což je značná finanční zátěž. Ombudsman České republiky v roce 2017 tento systém označil za diskriminační a neetický, přičemž kritizoval, že žádná jiná vyspělá hokejová země takový model nepoužívá. I když český svaz v posledních letech lehce upravil podmínky, poplatky zůstávají velkou překážkou v mobilitě mladých hráčů.
5. Hlavní problémy českého systému mládežnického hokeje (věk 10–15 let)
Porovnání českého mládežnického systému s modely ve Švédsku a Finsku odhaluje několik klíčových problémů, které negativně ovlivňují rozvoj hráčů:
-
Přílišný tlak na soutěžní výsledky a vysoká míra odchodů hráčů
Český systém klade od mladého věku velký důraz na soutěžní výsledky, což může vést k předčasnému vyhoření a odchodu lepších hráčů. Když 12letí hokejisté cítí tlak na výhru a čelí přehnaným očekáváním trenérů a rodičů, hokej pro ně přestává být zábavou.
V jiných zemích tento tlak není tak velký, což zajišťuje delší hráčskou kariéru a širší základnu hráčů. Například:
• Švédsko a Finsko: Nezveřejňují tabulky a statistiky do U13, což snižuje tlak na výsledky a umožňuje soustředit se na rozvoj dovedností.
• Česko: I u mladších kategorií (U10–U12) se vedou tabulky a individuální statistiky, což podporuje mentalitu „výhra za každou cenu“ místo dlouhodobého rozvoje.
Samotné vedení a zveřejňování výsledků navíc přináší další systémové problémy. Soutěže jsou ve výsledku neregulérní a zkreslené, což vede k různým nekontrolovatelným jevům:
- Malé kluby, aby vůbec odehrály zápas, nasazují hráče načerno starší ročníky nebo jsou nuceni využívat mladší ročníky.
- Jiné týmy zase zneužívají fyzickou vyspělost starších dívek, které hrají proti chlapcům o dva roky mladším.
- Smíšené týmy (tzv. smíšenky) jsou nuceny hrát jen proti mladšímu ročníku, což narušuje férovost soutěže. A co se stane, když smíšenka hraje proti ročníkovce? Dva lepší ze staršího ročníku rozhodnou zápas a zbytek nemá motivaci hrát a nebo ti co hrají ročníkovou pro lepší výsledek odstaví horší kluky z mladšího ročníku a vezmou místo nich pár kluků, aby se uhrál “dobrý” výsledek. Jako bonus se starší ročník smíšenky nehraje proti svým vrstevníkům.
-
Nedostatečný objem pohybu a kvalita tréninků
Finsko a Švédsko mají jasně stanovený pomer tréninků k zápasům – tréninky musí převažovat nad zápasy, aby se zajistil individuální rozvoj hráčů. V Česku však mnoho klubů hraje příliš mnoho soutěžních utkání, což vede k nižšímu času na systematický trénink dovedností. Tréninky nemají tempo a jezdi se ve stejné rychlosti.
Například:
- Finsko: Hráči U12 mají až 3–4 ledové tréninky týdně plus další atletickou přípravu.
- Česko: desetileté nemáme problém nechat odehrát 8 zápasů za 5 dní. Nejenže netrénují, ale navíc je vychováváme pro pomalý hokej.
- Švédsko: Doporučuje 80 % tréninku a 20 % zápasů v mladších kategoriích.
Některé české kluby často čelí i problémům s nedostupností ledové plochy a financováním tréninkových jednotek, což omezuje rozvoj hráčů. Ve Finsku a Švédsku stát a města podporují výstavbu levnějších tréninkových hal, zatímco v Česku je infrastruktura stále omezená.
-
Velké rozdíly mezi kluby a kvalitou trenérů
V Česku existuje výrazná nerovnováha mezi rozvojem hráčů ve velkých a malých klubech. Paradoxně je pro mladé hokejisty často výhodnější zůstat v menším klubu až do 9. třídy – stejně jako to udělala více než polovina našich mistrů světa z roku 2024. Stejný vzorec platí i u českých hráčů v NHL. Tento problém je v jiných zemích částečně řešen:
• Finsko a Švédsko: Mají regionální trenérské supervizory, kteří pravidelně jezdí do menších klubů a zajišťují jednotnou úroveň tréninkového procesu.
• Česko: Tréninkové metody se v jednotlivých klubech výrazně liší, přičemž některé kluby stále používají zastaralé tréninkové metody, zatímco jiné se inspirovaly modernějšími přístupy.
Finsko a Švédsko také kladou velký důraz na vzdělávání trenérů:
• Finsko: Povinné trenérské licence s důrazem na rozvoj dovedností.
• Švédsko: Každý trenér mládeže musí mít odpovídající certifikaci dle věkové kategorie.
• Česko: I když se trenérské vzdělávání zlepšuje, stále existuje mnoho klubů, které zamrzly v minulém století s absencí jakýchkoli moderních znalostí. Zapomínáme učit jak učit a neumíme dat přednost developmentu před výsledky.
-
Nedostatek kreativity a důrazu na individuální dovednosti
V 90. letech byl český hokej známý svými kreativními hráči. V posledních dekádách ale dochází k většímu zaměření na taktické systémy a méně na individuální dovednosti, což je pak na mezinárodní úrovni nevýhoda.
Ve Finsku a Švédsku jsou hráči vedeni k větší kreativitě, například:
• Hrají více malých her a situací 1 na 1.
• Trenéři podporují improvizaci a riskantnější hru.
V Česku se však stále častěji setkáváme s případy, kdy trenéři mladší kategorie omezují volnost hráčů a nutí je dodržovat pevné taktické pokyny, což může omezovat jejich individuální rozvoj.
6. Závěrem
Myšlenka odstranění nebo oslabení strukturovaných lig ve prospěch flexibilních zápasů založených na dovednostech pro věkovou skupinu 10–15 let vychází z úspěšných modelů používaných v zemích jako Švédsko a Finsko.
Lepší vývojové výsledky:
Předpokládá se, že systém bez ligy nebo flexibilních zápasů vede k lepšímu osvojování dovedností, psychologickým výhodám a vyšší míře setrvání v hokeji. Bez neustálého tlaku tabulek se hráči mohou soustředit na osobní zlepšení a užívat si hru.
Důležitou otázkou je, zda eliminace výsledkového tlaku neškodí soutěživosti. Důkazy ze Švédska a Finska naznačují, že tomu tak není – pokud vůbec, zvyšuje to konkurenceschopnost ve vyšších věkových kategoriích, protože více hráčů se udrží v systému a rozvine se u nich vysoká úroveň dovedností.
Aplikace na český hokej:
Pro český hokej by přijetí systému bez ligy nebo flexibilních zápasů pro U10–U15 mohlo řešit řadu problémů. To by mohlo zahrnovat například nezveřejňování ligových tabulek v kategoriích žáků, organizování více smíšených turnajů a zavedení systémů přizpůsobení zápasů tak, aby například horší mládežnický tým nemusel v pevně stanoveném rozpisu pravidelně prohrávat s lepším týmem.
A to nejlepší na závěr? Tohle neplatí jen pro hokej, ale pro sport obecně. A vlastně nejen pro sport – týká se to celého dětství. Děti jsou pořád jen děti, a nežijí pro tabulky, statistiky nebo trofeje. Hrají, učí se, zkoušejí nové věci a rostou. A čím víc jim v tom necháme volnosti, tím lépe pro ně – i pro budoucnost celého sportu.