Mluvit na dítě a povídat si s ním jsou dvě různé věci. Obojí je důležité, ale každé má jiný dopad.
Pokud s dítětem jen mluvíme ve smyslu pokynů, zákazů nebo výtek bez ohledu na to, jak se dítě cítí, může to vést ke strachu z hodnocení. Dítě se pak snaží dělat věci správně hlavně proto, aby se vyhnulo chybě, ne proto, že ho to zajímá. Tím se ale podkopává jeho zdravé sebevědomí.
Když si s dítětem povídáme otevřeně, vedeme ho k přemýšlení, k uvědomování si vlastních pocitů i souvislostí. Zájem o to, co prožívá, co si myslí a proč to tak má, pomáhá budovat vztah. A tam, kde cítí zájem dítě, vzniká zájem i na druhé straně o rodiče a o to, co mu říká.
Hodnocení, které má smysl
Motivaci dítěte můžeme významně podpořit pomocí konkrétní pochvaly. Nejde o prázdné „jseš šikovný“, ale o popis toho, co dítě zvládlo. Dětem to dává smysl, protože rozumí, za co je chválíme. A chtějí to zažít znovu.
Například:
„Teď když jsi zpomalil, dával pozor a snažil ses nepřetáhnout, napsal jsi písmena mnohem lépe než předtím. Je jich sice méně, ale jsou krásná a správná.“
Tahle věta obsahuje konkrétní zpětnou vazbu, která dítě povzbuzuje. Navíc ukazuje, že kvalita je důležitější než kvantita a to je pro dítě silný vzkaz.
Pozor na obecné věty
Věty jako „to je hezký obrázek“ sice zní mile, ale dítěti moc nepomůžou. Oproti tomu třeba:
„Střechu jsi krásně vybarvil bez přetažení a u oken jsi si dal záležet, každé je jiné, každé má květinu“
Taková pochvala vede dítě k vnímání detailů a učí ho dotahovat věci do konce.
Děti chtějí sdílet, když cítí zájem
Rodiče si často stěžují: „Stejně mi nic neřekne.“
Ale když dítě slyší jen příkazy jako: „Obleč se, sedni si, neřvi, najez se, to nezkoušej…“, proč by mělo mít chuť se svěřovat?
Zájem o dítě se neprojevuje otázkou „Bylo to dobrý?“ nebo „Co bylo k obědu?“, ale spíš otevřeným dotazem:
„Jak ses dneska ve školce cítil? Co tě potěšilo? Co tě překvapilo? Proč myslíš, že se to stalo?“
Motivace roste z přítomnosti a zájmu
Malé děti se nejvíc učí v kontaktu. Nestačí je jen odvézt na sportovní kroužek. Když vidí, že tam rodič je, že ho zajímá, co dítě dělá, když ho pochválí, obejme, políbí… dítě má chuť pokračovat. Právě rodičovská pozornost a upřímný zájem jsou pro rozvoj dítěte tím nejlepším podhoubím.