Autor 
Každý jsme jiný. Někdo běhá rychleji, někdo pomaleji, někdo se učí snadno, jiný potřebuje víc času. A jsou i děti, které potřebují trochu jinou pomoc, protože svět kolem nich vnímají nebo prožívají jinak. Pomozte mi pochopit, že to není špatně, jen to máme každý jinak.
Potřebuji objevit kdo jsem, uvědomovat si co umím. Dopřejte mi takový prostor a čas, jaký já potřebuji k tomu dovednosti se naučit svým způsobem a svým tempem. Učit se mému originálnímu správnému řešení je pro můj růst mnohem důležitější, než dělat hodně nebo stejně jako ostatní.
Nejsem dospělý, svět teprve objevuji. Každá změna je pro mě větší změnou než pro vás (přechod na školu, kroužky, nová prostředí, …) a potřebuji dostatek času na to se změnou, s novým režimem se sžít. Nespěchejte na mě, netlačte nás všechny do stejných výkonů! Méně a kvalitně je na prvním stupni vždy více.
Moje závislost na vás do mých cca 11 let znamená, že vaše výchova má na mě největší vliv po tento čas. Od II. stupně mě přirozeně začnou zajímat více vrstevníci a to, co se naučím od skupiny. Téměř do 3. třídy se chovám jako vy – mí rodiče, a postupně do mě vpisujete svůj vzor i vy – mí učitelé, trenéři a já kopíruji také váš vzor.
Pravidelný denní režim a řád, jedno „doma“, ve škole svoje jedno místo, jsou pro můj pocit bezpečí stále zásadní. Na pocitu bezpečí a jistoty závisí moje chuť samostatně objevovat, zkoušet a učit se.
Domluvte se, prosím, co po mě chcete a jednotně to po mně vyžadujte. Nevyznám se, když máte každý jiné požadavky a chcete, abych se choval podle každého z vás.
Abych měl sebevědomí se prosazovat, potřebuji si být jistý a vědět, co konkrétně umím.
Co zvládnu nebo umím udělat sám/a, nedělejte za mě. Důsledně mě veďte k „sám/a“. Když mi pomáháte nebo nedáváte šanci být samostatný, nemám motivaci se nové věci učit. Vnímám to jako vaši nedůvěru ve mě, že to zvládnu. A jak si mám potom věřit, když mi nevěříte vy? Od páté třídy už mě nikam (do školy, na trénink) nevozte, neřešte za mě nic z toho, co zvládnu to sám/a!
Povídejte si se mnou, ptejte se mě, zajímejte se o můj názor a o to, co a proč si myslím. Zatím světu nemám, jak rozumět, ale chci a potřebuji se v něm vyznávat. Naučte mě vědět, že na světe se neděje nic se jen tak a není samo sebou, a že nelítají pečení holubi sami do huby.
Rodiče, potřebuji od vás konkrétní hodnocení. Hlavně od tebe, táto, potřebuji konkrétní hodnocení, ideálně za konkrétní činnost nebo detail v konkrétní činnosti, abych se s chutí znovu do stejné činnosti pustil. V prvé řadě, prosím, vždy oceňuj(te) mou snahu, nejen výsledek nebo hned jen chyby, jinak se budu bát chyb!
Učitelé, vysvětlujte, ptejte se, individuálně se mnou mluvte a dopřejte mi dostatečný čas bez obran vaše konstruktivní – konkrétní hodnocení umět přijímat. Jak se mám naučit umět hodnotit sám sebe a ostatní (jinými slovy nebát se mluvit k ostatním), když mám strach z hodnocení? Když (se) umím reálně zhodnotit, umím dělat reálná rozhodnutí v životě.
Neučte nás být týmem, vhodná doba na to bude na II. stupni. Vím, že nejsem ve třídě (v týmu) sám, ale zatím nemám připravené vnímání na skupinové/týmové činnosti a jako součást skupiny nebo týmu nejsem schopen a neumím přemýšlet.
Dělte nás do skupinek podle úrovně dovednosti a výkonnosti a nechtějte po nás všechno stejně (respektujte individuální tempo každého z nás). Spolupráci postupně začínáme vnímat přes vámi uvědomované a vámi časované činnosti pro nás, postupně ve dvojicích, trojicích a čtveřicích.
Prosím, pomozte mi, abych se naučil říct a ukázat, co všechno už umím a co se mi povedlo. Ukážeme si, jak to vysvětlit a klidně i naučit třeba bráchu nebo ségru.
Mou hlavní potřebou je v kolektivu pro ostatní něco znamenat a svou individualitou být pro ostatní přínosem. Důležitější než známky a prospěch je pro mě a pro nás vrstevnická solidarita, kooperace, potřeba být součást kolektivu a abychom byli parta.
Mému myšlení velí vrstevnické, skupinové potřeby – tj. potřeba mít cenu a roli ve skupině – tj. mít význam a specifický přínos pro skupinu. Od vás potřebuji prostor a bezpečné prostředí, kde si nejprve svou roli najdu a vybojuju (6.,7. třída) a potom se ji naučím obhajovat a používat (8.,9. třída). Je to jednoduché. Když mám přínos pro ostatní, jsem pro ostatní důležitý a skupina si mě cení a ochraňuje mě. Tak je to i v životě.
Potřebuji, aby jste se zajímali už nejen o mě, ale i o nás jako skupinu. To vzbuzuje náš zájem o vás a o to, co nám říkáte nebo co se učíme.
Puberta je přirozený, geneticky řízený, proces. „Nanečisto“, pod vašimi křídly a ještě závislí na vás se učíme názorové, somatické a sociální samostatnosti, která se projevuje vzdorem k vám a superkritickými postoji vůči autoritám. Od nekonstruktivní kritiky se postupně konstruktivní komunikaci učíme od vás a vaší komunikace k nám.
Potřeba cítit se respektovaní je od cca 14 let je naše klíčová potřeba. Autority se učíme respektovat podle toho, jak respektují ony nás. Pochopitelně u toho přirozeně klesá vaše autorita a naše motivace vás následovat, nemějte nám to za zlé. Respektu nás učí váš respekt k nám, napodobujeme vás. Pokud mě a nás nerespektujete, potom nerespektuji a nerespektujeme my vás.
Učte nás mluvit spolu. Potřebujeme se naučit mluvit spolu a potřebujeme k tomu vás. Kvalita spolupráce je vždy důsledkem komunikace a ta stojí na důvěře a ta na respektu. O všem s námi mluvte a učte nás o všem spolu mluvit ideálně tak, aby mluvil každý z nás.
Učte nás mluvit před sebou. Chvalte nás individuálně i před ostatními, kritizujte nás zásadně individuálně. Učte nás vzájemné otevřené zpětné vazbě a schopnosti s ní pracovat. Toto je pro nás jedna z vašich nejdůležitějších rolí.
Máme potřebu být hodnoceni jako skupina, zejména chváleni jako skupina formou přínosu pro skupinu. Máme potřebu zasahovat do výuky (tréninku), sdílet svoje dojmy a originalitu svého pochopení, kterou jsme ochotni si nezištně mezi sebou poskytnout. Dopřejte nám k tomu prostor, efektivita výuky poroste.
Ta pravidla, která si sami nastavíme, a na která budeme mít sami vliv, ta budeme nejochotněji dodržovat. Veďte nás si je sami hlídat a dohlížejte na to, jak to děláme. O tom s námi diskutujte.
Buďte moderátory naší komunikace o vztazích, přínosu každého z nás, pravidlech („já to za vás řešit nebudu, ale napravte to, pravidla znáte“), … Učte nás respektu k sociálním rozdílům mezi námi na základě uvědomování si individuálního přínosu každého do skupiny. V 8., 9. třídě jsme na to ideálně připraveni.
Ukazujte, umožňujte mi tolik aktivit, kolik je možné a respektujte můj výběr. Vaše ambice pro moje činnosti ať slouží jako jejich podpora, ne ať jsou pro mě důvodem dělat to, co chcete vy. Ukažte mi cesty a nechte mě vybrat si tu mou.
Mám potřebu individuálně – svým způsobem poznávat. Potřebuji konkrétní informace mému vnímání šité na míru, věnujte mi individuální péči a přístup.
Zdravé jídlo budu mít rád, když mi budeš vzorem, nauč mě to.
Brzká specializace může být pro sportovce krátkodobým úspěchem, ale dlouhodobým problémem. Existuje několik příkladů světových špičkových sportovců, kteří začali se svým sportem relativně pozdě v životě:
Spánek je nejlepší regenerace, podporuje můj vývoj. Režim, který mi nastavíte a vaše důslednost, abych spal dostatečně, jsou pro můj růst, pro mou pohodu a vyrovnanost zásadní.
Na pití mi stačí voda, sem tam neslazený čaj nebo čerstvý džus. Limonády, energetické nápoje, kávu ani alkohol mi nedávejte.
Mobil ani sociální sítě fakt nepotřebuju. Stačí mi jedna pohádka v televizi. Hlavně chci, abyste si se mnou hráli a povídali. A když se někdy nudím? To nevadí, aspoň si vymyslím něco vlastního!
Neříkejte mi jenom rychle, co mám dělat. Povídejte si se mnou o tom, co právě zkouším, a vysvětlujte mi, co dělám dobře a co můžu zkusit jinak. Když mi řeknete jen „jsi moje princezna“ nebo „bombarďák“, nemám z toho ponětí, co jsem vážně zvládl. Potřebuju vědět, v čem jsem byl dobrý, abych se mohl dál zlepšovat.
Když jste na mě laskaví a zároveň pevně trváte na svých pravidlech, učíte mě dělat věci pořádně až do konce a zvládnout situace, kdy mi řeknete „ne“.
Prosím, nenechte mě všechno řídit. Ještě se teprve učím, jak to ve světě chodí, a často myslím jen na sebe. Moc mi pomáhá, když cítím, že jste tady pro mě a vedete mě. Když tu vaši laskavou pevnost necítím, jsem nejistý a někdy se i bojím. A pak to může vypadat, že zlobím.
Pravidelný denní režim a řád jsou pro můj pocit bezpečí velmi důležité. Když cítím dostatek bezpečí a jistoty, s chutí samostatně objevuji, zkouším a učím se samostatnosti.
Prosím, objímejte mě, mazlete se se mnou a dávejte mi pusinky přesně tak často, jak to potřebuju. Když se cítím v bezpečí a zahrnutý vaší láskou, hned si víc věřím. A stejně tak potřebuju cítit, že jste silní rodiče, kteří mě vedou – když mám vedle sebe vás a jasná pravidla, můžu bez obav zkoumat svět kolem.
Jsem prostě svůj a rád objevuju svět po svém. Někdy se bojím, že mě nebudete brát takového, jaký jsem, nebo že udělám chybu. Hrozně mi pomáhá, když cítím, že mě opravdu přijímáte! Pak si hraju a zkouším nové věci s větší radostí a bez strachu.
Vaše výchova a váš zájem o mě zásadně ovlivňuje kdo jsem, jaký jsem, co umím, jak se cítím, jak prožívám a zásadně určuje v koho rostu.