první stupeň

Něhou se nedá rozmazlit

Mazlete, muchlujte, pusinkujte mě tolik, kolik potřebuji. Pocit nasycení něhou je spolu s pravidly a vaší převahou tím nejdůležitějším zdrojem mé sebejistoty.

předškolní

Potřebuji vaše přijetí

Mám svou jedinečnou osobnost a potřeby. Abych objevovalo život, rostlo, hrálo si s chutí a beze strachu z chyb a nepřijetí, potřebuji se opřít o vaše přijetí.

předškolní

Podporujte moje sebevědomí

Veďte mě se pochlubit se a mluvit o tom, co umím, co se mi povedlo a veďte mě to umět popsat, ukázat a ideálně naučit někoho dalšího (třeba sourozence).

předškolní

Nenechte mě, abych vám velel(a)

Nenechte mě mít nad vámi převahu. Objevuji, jak žít, nemám zkušenosti a automaticky myslím jen na sebe. Když necítím vaši vlídnou převahu, jsem nejistý, bojím se a vypadá to, že zlobím.

Potřebuji cítit, že mě vrstevníci berou

Mou hlavní potřebou je v kolektivu pro ostatní něco znamenat a svou individualitou být pro ostatní přínosem. Důležitější než známky a prospěch je pro mě a pro nás vrstevnická solidarita, kooperace, potřeba být součást kolektivu a abychom byli parta.

Mám skupinové potřeby

Mému myšlení velí vrstevnické, skupinové potřeby – tj. potřeba mít cenu a roli ve skupině – tj. mít význam a specifický přínos pro skupinu. Od vás potřebuji prostor a bezpečné prostředí, kde si nejprve svou roli najdu a vybojuju (6.,7. třída) a potom se ji naučím obhajovat a používat (8.,9. třída). Je to jednoduché. Když mám přínos pro ostatní, jsem pro ostatní důležitý a skupina si mě cení a ochraňuje mě. Tak je to i v životě.

Zajímejte se o nás

Potřebuji, aby jste se zajímali už nejen o mě, ale i o nás jako skupinu. To vzbuzuje náš zájem o vás a o to, co nám říkáte nebo co se učíme.

Nezávislosti se teprve učíme, nespěchejte na nás

Puberta je přirozený, geneticky řízený, proces. „Nanečisto“, pod vašimi křídly a ještě závislí na vás se učíme názorové, somatické a sociální samostatnosti, která se projevuje vzdorem k vám a superkritickými postoji vůči autoritám. Od nekonstruktivní kritiky se postupně konstruktivní komunikaci učíme od vás a vaší komunikace k nám.

Respektujte mě a nás

Potřeba cítit se respektovaní je od cca 14 let je naše klíčová potřeba. Autority se učíme respektovat podle toho, jak respektují ony nás. Pochopitelně u toho přirozeně klesá vaše autorita a naše motivace vás následovat, nemějte nám to za zlé. Respektu nás učí váš respekt k nám, napodobujeme vás. Pokud mě a nás nerespektujete, potom nerespektuji a nerespektujeme my vás.

Učte nás mluvit spolu

Učte nás mluvit spolu. Potřebujeme se naučit mluvit spolu a potřebujeme k tomu vás. Kvalita spolupráce je vždy důsledkem komunikace a ta stojí na důvěře a ta na respektu. O všem s námi mluvte a učte nás o všem spolu mluvit ideálně tak, aby mluvil každý z nás.

Učte nás umět si dávat a přijímat zpětnou vazbu

Učte nás mluvit před sebou. Chvalte nás individuálně i před ostatními, kritizujte nás zásadně individuálně. Učte nás vzájemné otevřené zpětné vazbě a schopnosti s ní pracovat. Toto je pro nás jedna z vašich nejdůležitějších rolí.

Zapojte nás!

Máme potřebu být hodnoceni jako skupina, zejména chváleni jako skupina formou přínosu pro skupinu. Máme potřebu zasahovat do výuky (tréninku), sdílet svoje dojmy a originalitu svého pochopení, kterou jsme ochotni si nezištně mezi sebou poskytnout. Dopřejte nám k tomu prostor, efektivita výuky poroste.

Svěřte nám pravidla

Ta pravidla, která si sami nastavíme, a na která budeme mít sami vliv, ta budeme nejochotněji dodržovat. Veďte nás si je sami hlídat a dohlížejte na to, jak to děláme. O tom s námi diskutujte.

Dopřejte nám prostor naučit se respektovat

Buďte moderátory naší komunikace o vztazích, přínosu každého z nás, pravidlech („já to za vás řešit nebudu, ale napravte to, pravidla znáte“), … Učte nás respektu k sociálním rozdílům mezi námi na základě uvědomování si individuálního přínosu každého do skupiny. V 8., 9. třídě jsme na to ideálně připraveni.

Buďte konkrétní

Rodiče, potřebuji od vás konkrétní hodnocení. Hlavně od tebe, táto, potřebuji konkrétní hodnocení, ideálně za konkrétní činnost nebo detail v konkrétní činnosti, abych se s chutí znovu do stejné činnosti pustil. V prvé řadě, prosím, vždy oceňuj(te) mou snahu, nejen výsledek nebo hned jen chyby, jinak se budu bát chyb!

Moje samostatnost je vaší vizitkou

Co zvládnu nebo umím udělat sám/a, nedělejte za mě. Důsledně mě veďte k „sám/a“. Když mi pomáháte nebo nedáváte šanci být samostatný, nemám motivaci se nové věci učit. Vnímám to jako vaši nedůvěru ve mě, že to zvládnu. A jak si mám potom věřit, když mi nevěříte vy? Od páté třídy už mě nikam (do školy, na trénink) nevozte, neřešte za mě nic z toho, co zvládnu to sám/a!

Vaše ambice nejsou moje

Ukazujte, umožňujte mi tolik aktivit, kolik je možné a respektujte můj výběr. Vaše ambice pro moje činnosti ať slouží jako jejich podpora, ne ať jsou pro mě důvodem dělat to, co chcete vy. Ukažte mi cesty a nechte mě vybrat si tu mou.

Nespěchejte na mě

Nejsem dospělý, svět teprve objevuji. Každá změna je pro mě větší změnou než pro vás (přechod na školu, kroužky, nová prostředí, …) a potřebuji dostatek času na to se změnou, s novým režimem se sžít. Nespěchejte na mě, netlačte nás všechny do stejných výkonů! Méně a kvalitně je na prvním stupni vždy více.

Povídejte si se mnou a buďte na mě nároční

Povídejte si se mnou, ptejte se mě, zajímejte se o můj názor a o to, co a proč si myslím. Zatím světu nemám, jak rozumět, ale chci a potřebuji se v něm vyznávat. Naučte mě vědět, že na světe se neděje nic se jen tak a není samo sebou, a že nelítají pečení holubi sami do huby.