Vývoj nervové soustavy u dětí je zásadní pro to, jak se budou učit, hýbat, vnímat svět a zvládat emoce. A i když mozek zůstává plastický celý život, právě v raném věku existují tzv. senzitivní období, kdy je nejvnímavější ke stimulaci z okolí. Právě tehdy lze nervovou soustavu nejlépe formovat a rozvíjet její funkčnost.
V digitální době přichází pro nás rodiče důležitá otázka: kdy začít respektovat soukromí dítěte, obzvláště pokud jde o obsah textových zpráv? Výzkumy ukazují, že respekt k soukromí musí růst společně s věkem, zralostí a budováním vzájemné důvěry.
Každý jsme jiný. Někdo běhá rychleji, někdo pomaleji, někdo se učí snadno, jiný potřebuje víc času. A jsou i děti, které potřebují trochu jinou pomoc, protože svět kolem nich vnímají nebo prožívají jinak. Pomozte mi pochopit, že to není špatně, jen to máme každý jinak.
Prosím, pomozte mi, abych se naučil říct a ukázat, co všechno už umím a co se mi povedlo. Ukážeme si, jak to vysvětlit a klidně i naučit třeba bráchu nebo ségru.
Zdravé jídlo budu mít rád, když mi budeš vzorem, nauč mě to.
Spánek je nejlepší regenerace, podporuje můj vývoj. Režim, který mi nastavíte a vaše důslednost, abych spal dostatečně, jsou pro můj růst, pro mou pohodu a vyrovnanost zásadní.
Na pití mi stačí voda, sem tam neslazený čaj nebo čerstvý džus. Limonády, energetické nápoje, kávu ani alkohol mi nedávejte.
Mobil ani sociální sítě fakt nepotřebuju. Stačí mi jedna pohádka v televizi. Hlavně chci, abyste si se mnou hráli a povídali. A když se někdy nudím? To nevadí, aspoň si vymyslím něco vlastního!
Neříkejte mi jenom rychle, co mám dělat. Povídejte si se mnou o tom, co právě zkouším, a vysvětlujte mi, co dělám dobře a co můžu zkusit jinak. Když mi řeknete jen „jsi moje princezna“ nebo „bombarďák“, nemám z toho ponětí, co jsem vážně zvládl. Potřebuju vědět, v čem jsem byl dobrý, abych se mohl dál zlepšovat.
Když jste na mě laskaví a zároveň pevně trváte na svých pravidlech, učíte mě dělat věci pořádně až do konce a zvládnout situace, kdy mi řeknete „ne“.
Prosím, nenechte mě všechno řídit. Ještě se teprve učím, jak to ve světě chodí, a často myslím jen na sebe. Moc mi pomáhá, když cítím, že jste tady pro mě a vedete mě. Když tu vaši laskavou pevnost necítím, jsem nejistý a někdy se i bojím. A pak to může vypadat, že zlobím.
Pravidelný denní režim a řád jsou pro můj pocit bezpečí velmi důležité. Když cítím dostatek bezpečí a jistoty, s chutí samostatně objevuji, zkouším a učím se samostatnosti.
Prosím, objímejte mě, mazlete se se mnou a dávejte mi pusinky přesně tak často, jak to potřebuju. Když se cítím v bezpečí a zahrnutý vaší láskou, hned si víc věřím. A stejně tak potřebuju cítit, že jste silní rodiče, kteří mě vedou – když mám vedle sebe vás a jasná pravidla, můžu bez obav zkoumat svět kolem.
Jsem prostě svůj a rád objevuju svět po svém. Někdy se bojím, že mě nebudete brát takového, jaký jsem, nebo že udělám chybu. Hrozně mi pomáhá, když cítím, že mě opravdu přijímáte! Pak si hraju a zkouším nové věci s větší radostí a bez strachu.
Vaše výchova a váš zájem o mě zásadně ovlivňuje kdo jsem, jaký jsem, co umím, jak se cítím, jak prožívám a zásadně určuje v koho rostu.